<< >>

Jeden výchovný pokus mého táty

O PROJEKTU


Můj táta se o mě nestaral. Rodiče žili odděleně, ačkoliv ve společném domě. Přesto se o mě nijak zvlášť nezajímal. Nepamatuji se, že by se mě někdy zeptal, co bylo ve škole nebo jak se mám. Od mých dvanácti let byl pro mě spíš něco jako soused, co bydlí nahoře. Svou otcovskou povinnost si plnil jen, když nás jednou za čas vezl ukázat babičce – svojí matce, které se vždy pochlubil, jak má šikovnou a chytrou dceru. Tam nás vysadil a odběhl si po svých. Ať se stará babička. Při jednom takovém obědě jsem babičce líčila, jak jezdím s kámošema na víkendové akce pod stan. Otec prohlásil: „Opovaž se, jestli tě tam někdo zbouchne, tak tě vyhodím z baráku!“. Bylo mi sedmnáct a byla jsem panna. Co vím, tak mého staršího bráchu v tomhle ohledu nikdy neřešil.


Autor/ka: Jana