<< >>

Pánové v saku, dámy v zástěře

O PROJEKTU


Naštěstí se mi nestalo, že by mě někdo osahával v metru apod., ale stal se mi příběh, který mě coby ženu uvedl do rozpaků z jiných důvodů: Před pár lety v předvánočním shonu mě zastavil v nákupním centru mladý muž (oběma nám tehdy mohlo být asi 29 let) z jisté nejmenované banky s nabídkou jisté nejmenované kartičky, z jejíhož držení by pro mě vyplývaly různé výhody. Začalo to tím, že mě sebevědomě oslovil otázkou: „Pracujete nebo podnikáte?“ , na což jsem mu po krátkém zamyšlení sama odpověděla také otázkou „To se nějak vylučuje?“, dotčena, že jako OSVČ v očích tazatele zřejmě nepracuji… Nicméně mě zajímalo, jak se rozhovor bude vyvíjet dál: Dostalo se mi seznamu výhod a slev, které by mě čekaly, kdybych se pro jejich kartičku rozhodla. Ovšem jeho nabídka se týkala hlavně pánské módy a jiných produktů pro muže, a tak jsem na jeho letáčku marně hledala, co by mě jakožto ženu mohlo zaujmout. Když jsem mu sdělila, že nabídka je sice zajímavá, ale že bych ocenila nějaké produkty pro ženy, třeba klidně také nějakou módu, ale dámskou, protože jinak pro mě jeho nabídka postrádá smysl, zarazil se, otočil letáček, který držel v ruce, na druhou stranu, a pravil: „Oblečení ne, no ale měli bychom tu třeba vysavače.“ Na můj protest, že něco takového snad nemyslí vážně, jen odevzdaně prohodil, že už mě coby klientku tedy asi ztratil. Měl pravdu. Jak by si mě asi vážila firma, která se domnívá, že ženy jen smýčí domácnost? A mně nezbylo než mu doporučit, aby ženy oslovoval až v okamžiku, kdy jim jeho společnost bude schopna něco nabídnout. Doufám, že za těch pár let už v dotyčné firmě svou strategii změnili…


Autor/ka: Denisa