<< >>

Proste mam strach…

O PROJEKTU


Uz dvakrat jsem mela na sexismy.cz rozepsany text o tom, co vse jsem zazila a videla u nas v praci, kolikrat jsem se musela ozvat, ze uz neco prekrocilo hranici slusnosti. A stejne to sem nenapisu, protoze mam strach. Ze nekdo zjisti, ze jsem to sem napsala, ze poznaji, ze jsem to byla ja, ta „feministka“, jak mi rika pan reditel, co vzdycky krouti hlavou, kdyz ma kolega sprostou nevhodnou poznamku o zenach nebo kolegynich. Mam strach, ze me kvuli tomu vyhodi z prace, budu za tu cernou ovci, co to sice anonymne, ale napsala. Urcite by me poznali.  A reakce? Vzdyt to prece zadny sexismus nebyl, bylo to jen takove nevinne zertovani, zase z toho delam neco, co to rozhodne neni… Takovych zen jako jsem ja, je mozna vic, co nemame odvahu se za sebe postavit, kvuli strachu, ze nas za to odsoudi, a tak radsi mlcime a jenom se tise usmejeme nebo zakroutime hlavou pri dalsim nechutnem komentari, ktery do prace proste nepatri, a pak si stezujeme kamaradkam po praci u kafe. A vite co, je to i zemi, ve ktere zijeme. Tady u nas se tyhle veci tolik neresi jako v zapadni Evrope nebo v USA, zvlast v mensich firmach, ktere maji ke korporacim hodne daleko. Nebudu vlastne jen za blbou kravu, co nema nic lepsiho na praci, nez si stezovat na neco, co jsem „spatne pochopila“? Neni vlastne sexismus i muj strach ho priznat?


Autor/ka: Marta