<< >>

Rodina – nejhorší prostředí pro sexismus

O PROJEKTU


Se sexistickými poznámkami se setkávám, tak jako spousta dalších žen (a možná i mužů), už od mala. Mě osobně to tedy velmi uráží, proto jsem ráda, že vznikl tento projekt. Pročetla jsem si všechny zdejší příbehy a mnoho popisovaných situací jsem sama zažila na vlastní kůži. Když má člověk zdravé sebevědomí a ostré lokty, sexistické narážky okolí ho většinou nedokáží vyvést z míry a jejich autora dokáže s noblesou poslat do patřičných míst. I já se to časem naučila. Nějaký čas mi to kvůli mé introvertní a rezervované povaze trvalo, ale nakonec jsem si řekla dost! a začala veškeré sexistické útoky nekompromisně vracet. Bohužel musím konstatovat, z toho co jsem vypozorovala v okolí i z vlastní zkušenosti, že ta nejhorší forma sexismu, pochází z vlastí rodiny.
Se sexisticky smýšlejícími lidmi se můžete potkat všude. Cizí lidi nemusíte vůbec poslouchat. Můžete je ignorovat, poslat někam. Známé a přátele si vybíráme sami, takže ani zde nebývá takový problém. Horší je to v institucích, jako je škola a zaměstnání. Zde se se sexismem setkáme velmi často. Avšak co je uplně nejhorší – narodit se sexisticky smýšlejícím rodičům. Jako dítě jste totiž bezbranní a finančně závislí na rodičích. Navíc je většina dětí lehce ovlivnitelných. Spousta rodičů, včetně širší rodiny – prarodiče, atd., s dětmi už od jejich prvních krůčků manipuluje, ovlivňuje vývoj jejich mysli a vnucují jim příslušné gendrové role. Když se občas nějaké dítě vzepře, bývá osočováno, že není normální, posíláno k psychologům, rodiče mu dávají najevo, že se za něj kvůli jeho odlišnosti stydí. Určitě se takto ke svým dětem nechovají všichni rodiče, bohužel drtivá většina z nich ano.
U nás tomu nebylo jinak. Začalo to už tím, když mi matka jako několika týdennímu miminku nechala propíchnout uši a nastřelit náušnice. Strašně mě štve, že jsem se tehdy nemohla bránit. Jako větší dítě jsem se pak matky ptala, proč mám v uších tu ohavnost. Odpověd? Protože jsi holka! Nesnáším náušnice, nesnesu nic v uších. Teď už mi dírky zarostly, protože náušnice už několik let nenosím, ale štve mě, že to trvalo tak dlouho, než jsem byla schopna se vzepřít! Jako předškolní dítě jsem byla zaměřená spíše na klučičí oblečení, které jsem dědila po bratranci. Nějaké sukénky, volánky a jiné blbosti mě nebraly. S tím měli naši také problém.
Mezi nejvíc nenáviděné sexistické klišé, které jsem slýchala od rodičů, nebo prarodičů patří třeba:
,,Jsi holka, proto umeješ to nádobí ty. Bratr zase pomůže otci na zahradě“
,, Musíš se naučit vařit, protože jsi holka“ s dodatkem ,,Protože se jednou budeš MUSET starat o domácnost, o děti a o manžela“ – Tyhle kecy jsem nenáviděla ze všeho nejvíc. JÁ NIC NEMUSÍM, KDYŽ NECHC!!! Vařit mě nebaví, děti mít nechci a rozhodně nehodlám někomu poskakovat, tak proč bych to sakra dělala?!
a další plky jako: ,,To neni hezký, když má holka odřený kolena jako kluk., Měla by ses někdy alespoň trochu namalovat., Proč ještě nemáš kluka? Všechny moje kolegyně maj už zadané dcery v tvém věku.“, atd..
No trvalo to, až někdy kolem 17,18 let jsem naplno začala prezentovat svoje názory. Doma kvůli tomu vznikaly často hádky, ale já se nenachávala odbýt. Naši nakonec pochopili, že sexistickýma a šovinistickýma kecama u mě akorát narazej a klidně s nimi kvůli tomu přeruším veškeré styky, takkže se nakonec raději uklidnili a snaží se mě neprovokovat.
Takže vám, kteří máte rodiče sexisty, radím braňte se!! Možná to nebude z počátku snadné, ale buďte neústupní a trpěliví. Však oni si ty blbé kecy a poznámky na vaši adresu odpustí, když si uvědomí, že by vás třeba také už nikdy nemuseli vidět.


Autor/ka: Lucie