<< >>

Šáhnout si v šalině

O PROJEKTU


To jsem si takhle jela ze školy polo zaplněnou šalinou a přemýšlela si o něčem duchem nepřítomna. A najednou mi borec, co se držel za stejnou tyč, šáhnul na levé prso! Cože?! Zdálo se mi to? Podívám se na něj a on kouká jinam a dělá „jakože nic“. Tak se mi to zdálo, nebo ne? Nemůžu totiž uvěřit, že by někdo mohl mít tu drzost a něco takového udělat. Jsem z toho v šoku a nevím, jak bych se měla zachovat. Takže moje první reakce je, že se k němu otočím zády. Pak přemýšlím o té situaci, stydím se a vlastně nevím, jak bych měla zareagovat. To ho mám jako seřvat před celou šalinou, co se to opovažuje, že na mě šahá? Nebo mu mám dát facku? Udělat scénu před lidmi, kteří netuší, co se děje, a být za hysterku?

Nakonec tedy neudělám nic, přemýšlím o tom a napadá mě sto možných věcí, co jsem „měla udělat“. Ale v té chvíli jsem nebyla schopna absolutně žádné pohotové reakce, protože mě to prostě úplně zaskočilo. Příhoda se stala už před cca 5 lety, ale já jsem na ni nezapomněla a dodnes si říkám, že jsem tomu chlapovi měla dát pořádnou facku, aby si to pamatoval i on.


Autor/ka: Jana