<< >>

Šok v práci

O PROJEKTU


Pracovala jsem jako hosteska v obchodním centru, propagovala a představovala jsem zboží jedné kosmetické firmy a nabízela ke koupi za zvýhodněnou cenu. Zahrnovalo to oslovování kolemjdoucích a představení výrobků, jejich vlastností i vyzkoušení. Většinou byly reakce lidí příjemné a korektní, ale jeden muž kolem třiceti let mi vyrazil dech. Poté, co mě s lehkým úsměvem na tváři sjel pohledem několikrát odshora dolů, mě přerušil a sebejistě skočil do řeči větou: „Já vím, slečno, že Vás zajímá můj názor, protože chcete prodat. Ale mě zajímají jenom Vaše kozy a zadek.“

Myslela jsem, že špatně slyším. Jenže jsem slyšela dobře a on stále stál přede mnou a drze se usmíval. Dodnes si pamatuju, jaký zmatek jsem v hlavě měla a jak rychle přemýšlela, jak reagovat. „Tak nashledanou,“ vypadlo ze mě nakonec a odkráčela jsem pryč.

Hned jsem věděla, že je to magor a měla bych se nad to povznést. Dokonce jsem myslela, že to budu jednou přátelům vykládat jako vtipnou historku. Ale i po těch letech je jen pár lidí, kterým jsem se svěřila. Nechci, aby mě lidi litovali. A stydím se. Přitom nemám za co. Kvůli jedné hloupé větě. A přitom se vsadím, že ten, kdo se rozhodně nestydí, je ten muž.


Autor/ka: Petra