<< >>

vedoucí

O PROJEKTU


Asi se s tím setkala každá žena ve svém životě. Jsme pracovní skupiny v rámci jednoho úřadu státní správy. V této jsme čtyři ženy a jeden muž. On je z nás nejmladší a má nejkratší praxi. Vzděláníi máme stejné – vysokoškolské. Nicméně, on je vedoucím. Nikdo se nás žen neptal, jestli máme zájem, prostě jej nanominoval náš vyšší nadřízený. A hádejte, kdo? Zase muž! Prý ženy nemají zájem o kariéru. Kdo to tvrdí? Muži. Já, například, zájem mám, ale přes mužské síto prostě neprojdu.

Když na požadavek, abych udělala kávu, reaguji, že to není v mé pracovní náplni, odpovědí mi je: „Tak tady taky nemusíte být.“

Je ostuda, když v této machistické společnosti vyhrává kvlifikačně horší muž nad lepší ženou (teď to nevztahuji jen na sebe a na výše uvedený případ, i když konkrétně zde je každá ze čtyř podřízených žen profesně a lidsky lepší, než onen nadřízený) jen proto, že je muž a kamarád jiného muže. Tak to ale funguje.


Autor/ka: Conzuela