<< >>

Why so serious?

O PROJEKTU


Znáte to. Jdete po ulici a přemýšlíte nad tragickou událostí v rodině, když na vás nějaký kolemjdoucí chlap vybalí: „Se trochu usměj. Tohle ti nesluší.“

Na nevyžádané hodnocení svého zevnějšku si samozřejmě musíte zvykat již od dětství. Třeba když jako dvanáctiletá holčička spěcháte obtěžkána několika taškami na autobus a vtom za vámi nějaký dobrotivec začne řvát: „Dej do toho pohybu trochu ladnosti. To jsi ženská?!“

Jako na dospívající dívku na vás tahle příhoda obzvlášť bolestivě dolehne. Vždyť vás právě dospělý muž obvinil z nedostatečného ženství! Tisíckrát si můžete říkat, že šlo o zakomplexovaného jedince. Když jste nejistá náctiletá holka, slova dokážou bolet nehledě na autorství.

Protože jste žena, každou chvíli vám někdo uzurpuje vzhled, jako by to byla věc veřejná, neustále vhodná k diskuzi a doporučením. Ustavičně se někde vynořují další a další samozvaní vizážisté, pokládající si otázku: „Heleďme se, ženská, tak co bychom jí poradili?“

Teď už chápu, že „nedostatečné ženství“ neexistuje, a svůj neladný běh mám ráda, ale stejně bych všechny ty rádce chtěla vystavit rafinovanému psychickému mučení. Při něm by trénovaný specialista několik hodin vkuse opakoval: „Usměj se trochu“, dokud by dotyčný nezačal buď usedavě plakat, nebo se nesnažil na svém obličeji vytvořit úsměv ve stylu Jokera.


Autor/ka: Tereza