<< >>

Zkouška (genderové) dospělosti

O PROJEKTU


Nedlouho po úspěšném složení maturitní zkoušky přijela na menší rodinnou oslavu mj. i má babička. Radost z večera se ovšem vytratila v momentu, kdy jsem ji šel vyprovodit na metro. Začala se vyptávat na mou, už bývalou třídu. Konkrétně potom na to, jak se lišily známky kluků a holek. Netrvalo dlouho a začaly padat naprosto nesmyslné výroky – jak se holky našrotí a pak to zapomenou, kdežto kluci jsou daleko chytřejší a líp si to ve výsledku zapamatují, takže známky tolik vlastně nevypovídají. Od těchto zcestných tezí, o kterých jsem si myslel, že by někoho mohly napadnout přinejmenším sto let zpátky, se to přesunulo k těm běžnějším, ovšem neméně strašným. Totiž že bych si měl brzy najít nějakou hodnou a praktickou slečnu, která by byla po ruce v domácnosti, zatímco já bych měl čas na vlastní věci v čele s kariérou.

Věci jako tyhle mě každým pádem dokáží rozzlobit i rozesmutnět, avšak v žádném případě nepřipadá v úvahu, aby negativní emoce dokázaly úplně zvítězit, naopak: dají se úplně jednoduše přetavit v daleko větší odhodlání udělat věci jinak. Tíha stigmatu černé ovce (brát s nadhledem) není dvakrát příjemná věc. Kolektivní vina, která může v dané oblasti v nejhorším skončit aktem znásilnění však tíhu naprosto spolehlivě rozmělní, o vnitřním přesvědčení nemluvě.


Autor/ka: Petr