Před deseti lety jsem studovala na Stavební fakultě ČVUT v Praze obor Pozemní stavby a architektura. Oproti ostatním oborům bylo na tom našem více studentek. I přesto měla spousta pedagogů pocit, že „stavařina je mužská záležitost“. Nejlépe to dokumentuje úvodní slovo jednoho z přednášejících na jeho první přednášce: „Na žádnou stavbu vás tahat nebudu. Je tu přeci jen více žen, a ty, jak známo, jsou na stavbě jen pro potěchu oka a těla.“

Po této větě a poté, co se spolustudenti začali pochechtávat, jsem se zvedla a přednášku tohoto pána opustila. Na žádnou jeho další jsem již nešla.